Popis
Jdu krajinou, kde slunce právě líbá hladinu.
Konečně chlad prostupuje kůží, která celý den hořela. Vánek se dotýká tváře jako chladná dlaň, která uklidňuje.
Stojím.
A najednou ho slyším.
Jeho oči jsou zavřené, jako by se díval dovnitř, kde hoří.
Prsty na strunách kytary se pohybují pomalu, hluboce, s jakousi něžnou naléhavostí.
Hlas mu stoupá z hrudi – teplý, drsný a plný života.
Nevím už, kde končí západ slunce a kde začíná ten žár, co z něj vyvěrá.
Je to sladká melancholie – jako když víte, že něco krásného končí, a přesto ve vás zůstává živé a hřejivé.
Na co asi myslí, když zpívá se zavřenýma očima?
V jaké krajině svého nitra stojí?
Je tam taky voda, do které se noří slunce?
Chlad mi běhá po zádech,
ale uvnitř hořím spolu s ním.
Pro hudbu života a pro pravdu.
V té chvíli se propojilo všechno:
jeho vnitřní zápal,
a umírající, překrásný den.
Zprostředkovat to slovy nejde.
Ale když zavřu oči, pořád to cítím – ten oheň, tu sladkou melancholii, ten život, který z něj proudí.
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.